O nás

Představujeme vám Sbor Církve bratrské v Karlových Varech

"Chceme být církví, která staví na Bibli, rozvíjí vřelé vztahy, nadšeně uctívá Boha a vytrvale svědčí lidem o Ježíši Kristu - slovy i životem."


"As a church, we work to nourish and develop deep relationships with our brothers and sisters. We strive to be rooted in the Bible, worship our Lord, and share the gospel and message about Jesus Christ - with our words and with our lives."


Karlovy Vary jsou tím překrásným městem, kde se Sbor Církve bratrské nalézá. Město samotné se nachází v hluboké kotlině s dvanácti na povrch vyvěrajícími léčivými prameny. O hosty a cizince zde není nouze. Hovoří se nejvíce česky, rusky a německy. Dopravu zajišťují městské autobusy. Všechny linky se křižují u městské tržnice, která je asi 50m od sboru. Městským autobusem nikdy nejedete déle jak půl hodiny. Centrem města se chodí zásadně pěšky.
Téměř šedesátitisícové město s sebou nese všechny klady i zápory menšího města. Po deseti letech života v něm už znáte všechny důležité lidi a mnozí znají (k vaší nelibosti) vás. V lázeňské zóně se to jen hemží hotely, hotýlky, lázeňskými domy, restauracemi a butiky se zlatem, sklem a porcelánem. V ostatních městských čtvrtích jde život svým krokem tak jako v jiných nelázeňských městech. Sbor CB se nachází na rozhraní lázeňské a nelázeňské zóny.

Najít nás můžete v ulici Bulharská 29A, blízko centra. Neuvidíte kostelík ani věžičku, ale dvě vitríny s aktuálním pozváním na obyčejném domě. Až když projdete chodbou domu, který vidíte z ulice, teprve potom vstoupíte do sborového domu Církve bratrské. Jelikož je ze všech stran obklopen bloky domů ulic Varšavská, Bulharská a Horova, je neviditelný.

Špetka historie (na počátku byly "umístěnky"...a lidé zestárli, a na svět se rodily děti...a noví přicházeli a zase odcházeli...)

V poválečných letech bylo třeba zalidnit pohraničí. Ať dobrovolně nebo násilím odešli lidé německého původu a nechali zde své domy a vily. Ať dobrovolně nebo násilím přišli Češi a pohraničí osídlili. Přišli i křesťané, většinou na tzv. "umístěnky" (pracovní umístění). Založili rodiny a zůstali. Přišel i bratr Toušek, coby profesor karlovarského gymnazia. Jako laický kazatel začal vedle své profese též zvěstovat evangelium. Dodnes s ním sbor udržuje čilý kontakt.
A život šel dál. Byla období těžká, byla překvapení nečekaná. Byla i období zvolna plynoucí a všední. První členové sboru zestárli, ne všechny děti zůstaly v Karlových Varech, ne všechny děti zůstaly věřícími lidmi. Ale přicházeli i noví, neznámí lidé. Uvěřili, vydali svůj život Ježíši a zůstali. Nepočítáme-li stanici v Nejdku, která má historii svou vlastní na karlovarském sboru nezávislou, pohyboval se počet obrácených ke Kristu vždy mezi 50 až 100 členy.

Jak se máme dnes? (...bylo hůř a bylo líp...učíme se být na sebe hodní...máme rádi našeho Pána Ježíše Krista, podle jehož slov se snažíme žít své všední životy)

Zpíváme, modlíme se a kážeme. Jsme tu jedna rodina a když se náhodou pohádáme, bolí to všechny. Modlitební skupinky v okolí K.Varů máme na šesti místech. Nedělní bohoslužbu obvykle uvádí hudební skupinka chval. Pak následuje modlitba, kázání, požehnání, oznámení a sdílení se. Vše je proloženo písněmi. Nejčtenější církevní časopis je u nás Bratrská rodina a Život víry. Vedle nedělní bohoslužby máme rozvinutou práci mezi dětmi všech věkových kategorií. Dále sociální práci s drogově či jinak závislými a misii mezi nevěřícími. Důraz klademe na biblické učení a bratrské vztahy ke všem, kteří přijdou mezi nás. Bylo by mnoho, co povědět, ale je lépe přijít a podívat se na vlastní oči.

zapsal Pavel Mošner

- O kazateli -

Mgr. Tomáš Holubec

Jsem karlovarák - narodil jsem se 24. června 1966 v místní nemocnici a prožil ještě s mladším bratrem a nejmladší sestrou díky našim rodičům harmonické dětství v křesťanské rodině. Když mi bylo 10 let, poprvé jsem v modlitbě poprosil Pána Ježíše Krista, aby vstoupil do mého života. Když mi bylo 15 let, na jednom letním táboře mládeže v Krušných horách, za hvězdné noci, jsem - tváří v tvář Boží svatosti - do skutečné hloubky uviděl, že jsem před Bohem hříšný člověk a potřebuji pokání a odpuštění.

Když mi bylo 17 let a končil jsem stavební průmyslovku (tehdy SPŠK v Rybářích, KV), začal jsem v maturitním ročníku vnímat Boží povolání do služby a rozhodl se studovat teologii. V 18 letech jsem byl pokřtěn a stal se členem Církve bratrské v K. Varech. Po pětiletém studiu na evangelické fakultě v Praze (1984-1990) a ročním pobytu na teologickém semináři v Ewersbachu v SRN (1988-89) jsem absolvoval náhradní civilní službu v pardubické nemocnici a v r. 1991 nastoupil jako začátečník do kazatelské služby ve sboru CB v Pardubicích.

Od jara 2000 jsem působil v Církvi bratrské v Havířově a v červnu 2008 jsme se s rodinou přestěhovali do K. Varů, kde sloužím jako pastor dodnes. S manželkou Barborou máme čtyři syny: Jakuba (28), Jana (26), Šimona (25) a Štěpána (18). Před krátkou dobu jsme s Bárou skončili s pěstounskou péčí na přechodnou dobu, kterou jsme dělali 2014-2019 a vystřídalo se u nás postupně 6 ohrožených miminek či batolat do doby, než pro ně úřady našly finální rodinu atd. (Bára byla profes. pěstounkou).

Povahou jsem spíš introvert a s přibývajícími lety se snažím udržet si rovnováhu mezi zbrklým optimizmem a malomyslným pesimizmem. Mám rád fotbal - na všechny způsoby, rád řídím auto, chodím do přírody a toulám se sám lesem. Zároveň rád korzuji po městě a jen tak pozoruji život, vychutnám si dobré jídlo a pití, rád si popovídám s lidmi všeho druhu a občas si nahlas mluvím pro sebe (jak vám potvrdí má žena). Rád hraju šachy, ale momentálně není s kým, tak hledám partnera...

Oslovuje mne výrok Pána Ježíše z Matoušova evangelia: "Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno" Mt 6:33 . Stále se učím Pánu Bohu důvěřovat a víc se spolehnout na jeho sliby, než na vlastní rozum nebo cit, ale jde mi to pomalu. Inspirují mne lidé, kteří v tom jsou autentickým vzorem.

Věřím, že církev tu není jen pro sebe, ale také pro druhé. Máme být církví "pro hříšníky". Když budeme hledat blaho druhých, bude i nám přidáno všechno ostatní. Věřím, že Kristova církev může fungovat jako tělo, které má mnoho částí a každý jednotlivec je stejně významný, má své důležité obdarování a úkol. Máme spolu nést - obyčejně lidsky i hluboce duchovně - radosti a bolesti, vítězství a prohry. Rád bych, abychom byli společenstvím, kde je dovoleno "dělat chyby", protože se máme rádi a umíme si odpouštět.

Věřím, že Ukřižovaný a Vzkříšený Pán Ježíš Kristus je odpovědí na všechny existenciální otázky lidského života i smrti. Nemusíme každou odpověď dostat ihned, dokonce se zdá, že většina těžkých otázek zůstává, ale jednou se určitě dočkáme. Řečeno s ap. Pavlem: "Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne."

Rád se s vámi seznámím - ať jste kdokoli a přicházíte odkudkoli, máte-li něco na srdci, zavolejte, napište nebo zazvoňte na zvonek v Bulharské ul. č. 29. Tisknu vám už předem ruku...a zvu vás na dobré kafe do naší sborové kavárny :-)

  • Věříme v Ježíše Krista jako Božího Syna a Spasitele.
  • Za základní měřítko víry, učení a života, považujeme Bibli - Boží Slovo.
  • Chceme být otevřeným společenstvím, do něhož může kdokoliv přijít a slyšet biblické odpovědi na nejdůležitější životní otázky.
  • Vidíme svůj úkol ve vyznávání křesťanské víry, ve vedení k této víře, ve vytváření společenství věřících a v praktické pomoci potřebným lidem.
Vytvořte si webové stránky zdarma!